Určení použitelného práva nesmí nikdy překročit hranice smlouvy uzavřené mezi stranami a jejich očekávání, jakož i právní jistotu stran. Tato kritéria je | 45 nutno chápat jako dogma. Globální fi nanční a ekonomická krize pouze potvrdila, že obchodní praxe se stala navýsost brutální a současná globální situace potvrzuje, že existence rozhodčí nebo prorogační doložky, neznamená vyšší zájem stran na tom, aby svůj spor vyřešili fairovým způsobem, o to méně mandát pro rozhodce zvolit jakékoliv právo, pravidla nebo dokonce právní zásady pro posouzení předmětu sporu. Rozhodci musí určit rozhodné právo jako právní řád konkrétního státu za použití standardních kolizněprávních metod a předpisů tak, jak stanoví použitelné lex arbitri nebo (opravňují-li je k tomu předpisy legis arbitri a/nebo strany) aby nejprve určili sami odpovídající kolizní metody a pravidla. Musí zohlednit smlouvu, jakož i případně použitelné lex arbitri, pokud toto obsahuje závazné pokyny pro řešení kolizního problému. Ve vztahu k použitelnosti Nařízení Řím I v rozhodčím řízení zastává autor názor, že rozhodčí senáty jej musí použít, jakmile a jestliže mají použít určitá kolizní pravidla (tak, jak stanoví řada národní předpisů legis arbitri) a pokud jde o kolizní pravidla takového státu, který je vázán Nařízením. Odmítnutí jeho použití by mohlo ohrozit právní jistotu a předvídatelnost. Nicméně rozhodci mohou zvolit racionálnější a na obchodní praxi více zaměřený přístup při interpretaci Nařízení, jakož i při interpretaci hranic autonomie stran, které jsou v komunitárním právu ve skutečnosti (de iure) dosti široké, ačkoliv administrativní struktury EU neopomenou jakoukoliv příležitosti, aby se snažili o podřazení rozhodčího řízení vedeného v zemích EU pod standardy judikované ESD (Soudem EU), které nejsou (narozdíl od samotného Nařízení Řím I) pro rozhodce při posuzování hmotněprávních otázek závazné. Při určování rozhodného práva v rozhodčím řízení je omezuje smlouva a lex arbitri, pokud to stanoví kolizní pravidla. Odchylka od kolizních metod určení rozhodného práva je i v rozhodčím řízení, které jinak poskytuje větší volnost než řízení před soudem, možné v zásadě jen v případě souhlasu stran nebo pouze ohledně interpretace kolizních pravidel, nikoliv však pro jejich určení. Opačný postup by ohrozil právní jistotu a předvídatelnost. Rozhodci jsou vázáni kolizními předpisy EU, pokud jsou povinni aplikoval kolizní pravidla některého z členských států. Jsou jím však podstatně méně vázáni při jejich interpretaci a při výkladu a použití hmotného práva.