Ustanovení Nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) upravující právo rozhodné pro smlouvy o přepravě se zásadním způsobem liší od ustanovení zakotvených v Římské úmluvě. Jednak byla do textu zakomponována zcela nová ustanovení upravující přepravu osob, jednak platí, že rozhodné právo se v případě, že jej strany samy nezvolí, určí nikoli na základě domněnky, ale na základě souboru přísných ustanovení o volbě práva. Tato ustanovení mají přespříliš komplikovanou strukturu. Další nevýhodou je nedostatečný standard ochrany cestujících. Je nicméně nutno poukázat na určitá zlepšení. Na rozdíl od Římské úmluvy nařízení Řím I umožňuje určení rozhodného práva pomocí specifi kovaných kolizních určovatelů ve všech možných situacích. Naštěstí byla „úniková doložka” v nařízení Řím I formulována přesněji. Zdá se tudíž, že toto nařízení nabízí předvídatelnější řešení volby práva.