Současné integrační modely v Evropě představují zvláštní veřejnoprávní úpravu vertikální komunikace mezi Radou Evropy a Evropskou unií směrem k ústavním systémům svrchovaných členských států. Relativní ústavněprávní autonomie členských států je funkčně spojena s identitou dvou evropských mezinárodních systémů, které obsahují smluvní substanci
srovnatelnou s materií obvyklých ústavních prav složených států (institucionální dělba moci, resp. úprava práv a svobod občanů). Tyto procesy svědčí o konstitucionalizaci Evropy a umožňují tak využít manuál oboru ústavního práva ke zkoumání Evropské unie jako zkoušku nadstátní mezinárodní unie odlišné od obvyklé státnosti.