Stať se zabývá problémy spojenými se zajištěním dostupnosti textu mezinárodních smluv v rovině vnitrostátního práva, poukazuje na současné problémy v této oblasti, které mají mnohdy historický původ, a poukazuje na možná řešení k nápravě existujících nedostatků. Jako na hlavní nedostatky se zde poukazuje především na případy, kdy mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebyla vyhlášena vůbec, a na situace, kdy mezinárodní smlouva sice byla formálně vyhlášena, avšak bez současného uveřejnění jejího textu. Kritika směřuje také k absenci vyhlašování autentických cizojazyčných znění smluv před rokem 2000 nebo k problému s nepřesnými či neúplnými úředními překlady mezinárodních smluv. V neposlední řadě je zmíněno také duplicitní vyhlašování tzv. smíšených smluv v rámci Evropské unie. To vše vždy s uvedením konkrétních příkladů. Autor v článku dovozuje odpovědnost státu za zajištění dostupnosti textu mezinárodních smluv, která daný stát zavazují, na jeho území, včetně možné povinnosti k náhradě škody.