Článek zkoumá užití ekonomických a fi nančních krizí jakožto prostředků obrany v případě nesplnění povinností jak v obchodním, tak investičním rozhodčím řízení. Autor začíná článek přehledem hlavních krizí, jež proběhly za posledních třicet let, přičemž uvádí i judikaturu, jež je s těmito krizemi souvisí. Další část příspěvku analyzuje stav klasického rozhodčích řízení v obchodních věcech, zaměřujíce se na užití “podstatné změny okolností” a force majeure jako prostředků obrany, přičemž autor poznamenává, že rozhodčí tribunály v rámci této platformy vytvořily velmi vysokou hranici pro úspěch takovéto obrany. Článek dále staví tento přístup v rámci obchodního rozhodčího řízení do protikladu k investičnímu rozhodčímu řízení a vyzvedává především užití obrany stavem nouze v národním právu, smluvním právu a obyčejovém právu. Dále autor poznamenává, že rozhodčí tribunály doposud nebyly jednotné ve svém přístupu k výkladu obrany stavem nouze, která je problematická jak pro investora, tak pro žalovaný stát. Nakonec autor dochází k závěru, že procesní obrana založená na předmětných argumentech souvisejících s ekonomickými nebo fi nančními krizemi, má mnohem vyšší pravděpodobnost úspěchu v investičním rozhodčím řízení než v klasických obchodních sporech řešených v rámci rozhodčího řízení, a to dokonce velmi pravděpodobně i v případech, kdy škoda vznikla za stejných okolností.